Počítač je něco, co už má každý a nemá to jenom dospělý člověk anebo dospívající anebo teenager, ale počítač mají už i děti. Ano, čtete správně. Už i třeba šestileté nebo sedmileté děti mají mobilní telefon a počítač. Abych se přiznala, tak můj syn, když byl ještě čtyřleté dítě, tak má také svůj počítač. No, neměl ho tedy přímo koupený pro sebe, neměl žádný dětský počítač, měl normálně můj starý počítač, protože můj počítač už byl desetiletý starý dědeček. Ano, takhle byl můj počítač starý. A myslím si, že po takovéto době už je asi čas, abych dostala nový počítač.
Tedy já jsem ho nedostala, akorát partner mi, řekl, ať si vyberu nějaký počítač a že mi ho koupí na Vánoce a zároveň k narozeninám. Vybrala jsem si opravdu perfektní počítač, na který jsem se tak strašně těšila, že jsem ani nemohla dospat. Vybírala jsem si ho asi snad měsíc na internetu a stále jsem se nemohla rozhodnout. Rozhodovala jsem se mezi pěti notebooky a jedním počítačem. Nakonec to vyhrál opravdu krásný počítač s nějakou ultratenkou obrazovkou. Také jsem si k tomu vybrala krásnou dokonalou myš a podsvícenou klávesnici. Tohle jsem vždycky chtěla, a tak vám ještě řeknu, že jak jsem synovi dala starý počítač.
Tak on se vlastně na tom počítači ve čtyřech letech naučil tak perfektně s tím zacházet, že jsem úplně žasla! To já ve čtyřech letech jsem si sotva hrála s bábovičkami a na písku a také občas s panenkou, ale že bych ho měla nějaké technické věci? To ne. Samozřejmě, že za mě ještě nebyl počítač. Myslím si, že ani rodiče v té době neměli vůbec počítač ani mobilní telefon. Maminka mi říkala, že asi jako až třicetiletá měla první mobilní telefon a byla to veliká cihla. Počítač prý doma měli, když jí bylo padesát, takže si jistě dokáži představit, že já jsem vůbec žádné technické znalosti neměla. Zato můj syn už jako pětiletý toho zvládal docela hodně věcí. Opravdu už jsem koukala, že během jednoho roku se malé děti dokáží naučit na počítači tolik věcí, co třeba ani dospělí za pět let.
