Ano, ve své podstatě je to kostra krabice, na které je pár desek. Na té hlavní, které se také někdy říká deska mateřská, je srdce stroje, tedy procesor a pár dalších věciček. Odborník však pohledem ihned rozezná přibližné stáří procesoru a když pohlédne okem kolem něj, je schopen i bližší identifikace věku této desky. Je-li dán stroj do opravny, tak ihned může říci, zda je lépe dát počítač rovnou do šrotu, nebo zda má smysl jej opravovat. To je dáno právě stářím, protože komponenty do počítačů spějí kupředu šíleným tempem, takže některé součástky už jsou zastaralé týden po prodeji. Technik musí vědět, zda se takové díly ještě vůbec vyrábějí a zda je naděje je vůbec někde sehnat.
Stejně jako procesor, je zde pak ještě pevný disk. Tento výraz moc neberte v potaz. On je sice napevno upnut ke kostře počítače, ale pevného v něm moc věcí není. Rotují v něm totiž vysokou rychlostí „placky“ skoro stejné jako DVD nebo CD. Je jich více a mezi nimi kmitají maličká ramínka, která provádějí bleskurychlý zápis, nebo také čtení dat. A protože je to dost fofr, mají se disky co otáčet a ramínka co kmitat.
V nových počítačích tuto součást nehledejte, už se přestává používat. Nyní nastupují pevné disky, které jsou skutečně pevné. Jsou podobné jako USB klíčenky, nikde nic nerotuje, nejsou tu žádná ramínky, zápisy a čtení jsou prováděny jinou formou. Tyto pevné disky jsou odolnější proti nárazům a také o hodně rychlejší. Nejsou ve všech počítačích a když, tak jen s malou kapacitou. Dnes se tyto disky totiž většinou kupují zvlášť a nosí se po kapsách nebo jinak. Pak se jen připojí ke stroji a člověk má svá data neustále po ruce. Takže výhoda je více než zřejmá. V počítači je pak ještě samozřejmě hromada dalších věcí, například RAM paměť. Čím je jí více, tím, lépe počítač pracuje. A pro další součástky již zde není místo. Ale je jich moc.
