Není nic zvláštního na tom, že lidé chtějí někde bydlet, a to pokud možno v nějakém solidním bytě nebo domě. Za zvláštní by bylo možné považovat spíše to, kdyby člověk bydlet nechtěl, kdyby se spokojil s bezprizorným životem někde na ulici.
Bydlení je něčím, co nás v našich životech běžně provází. Nejprve bydlíme u rodičů nebo jiných pěstounů, což pro nás není žádný problém, protože je nám takové bydlení dáno do vínku. Jenže dříve či později se musíme osamostatnit, a v tu chvíli mohou nastat a nejednou i nastávají nemalé potíže. A to se sháněním a pořizováním si vlastního ubytování.
Dnes už se to nedělá tak, jak se to dělalo v bližší či dokonce vzdálené minulosti. Dnes už si člověk obvykle svůj příbytek nestaví sám a ani se nechodí zapsat na příslušný úřad do pořadníku s tím, že se následně za nepočítaně let dočká přidělení něčeho, v čem mu pak bude souzeno prožít zbytek života. Dnes už se bydlení obvykle kupuje.
Co to znamená? V podstatě je tu několik cest.
Někomu přispějí spořiví rodiče nebo jiní příbuzní z toho, co za dlouhá léta našetřili. A takový člověk může být považován za šťastlivce, protože takových u nás mnoho není.
Jiný si může po dlouhá léta usilovně šetřit a pak si svůj objekt koupit. Jenže ani takových lidí u nás není mnoho, protože naše příjmy nejsou dostatečně závratné na to, aby se to někomu podařilo v akceptovatelné lhůtě, aby tento bydlel dříve než v notně pokročilém věku.
A ti ostatní si prostě musí peníze na koupi bytu půjčit. Což ale často představuje problém, protože nemovitosti jsou drahé a kdekomu z nás finanční instituce nepůjčí dost na koupi vlastního bytu. A v tu chvíli je ideální volbou, když zaplatí hypotéka družstevní byt, tedy byt, který člověku tak trochu patří a tak trochu vlastně ne.
Takovouto hypotéku není snadné objevit, není běžná, ale přesto existuje. A může být řešením pro ty, kdo by jinak neměli kde hlavu složit.
