Na rozdíl od zaměstnanců nemají soukromí podnikatelé svůj smluvně daný plat. A to pro ně představuje potenciálně jak výhodu, tak i nevýhodu. Když se jim daří, mohou si díky této skutečnosti přijít na daleko větší peníze, než kolik by jich dostali v zaměstnání, kde je vše dopředu dané, ovšem když se podnikání nedaří, může dojít i k tomu, že si soukromník nevydělá zhola nic a mohou dokonce i vzniknout s jeho podnikáním související dluhy, které musí financovat.
Která z těchto situací převažuje? To je u různých podnikatelů různé, nelze zevšeobecňovat. A dá se jedině konstatovat, že zatímco dostatečné zisky si musí podnikatelé zasloužit, do problémů se dostanou daleko snáze a třeba i bez vlastního přičinění. Ale z takových problémů už se pak musí dostat každý podnikatel sám.
A jak se řeší situace, kdy si podnikatel nevydělá dost na to, aby mohl žít a dál pracovat, případně když si svým podnikáním nadělal dluhy? Pokud někdo takový nechce zkrachovat, musí si často někde vzít půjčku, aby svou momentální finanční situaci vyřešil.
Jenže s takovým sháněním půjčky je to u momentálně neúspěšného podnikatele docela složité. Nabídek by sice bylo dost, ale když se objeví první náznaky pochybností o schopnosti takového žadatele splácet, ztratí většina poskytovatelů půjček zájem. Risk by tu nemusel být zisk, takže radši půjčku neschválí, než aby ji dali někomu, u koho není jisté její splacení.
Ale v jednou lze podobné neúspěšné podnikatele ujistit. A to v tom, že hypotéka pro dlužníky je tu pro ně vždy, když se za ni mohou zaručit aspoň zástavou svojí nemovitosti. A pokud tedy nějaký podnikatel aspoň nějakou nemovitost k dispozici má, může ji použít jako záruku a získat od nebankovní společnosti, která ji poskytuje, na oplátku až sedmdesát procent její odhadní ceny. A pak už stačí jenom problémy vyřešit a půjčené peníze splatit. Prosté, že? A účinné.
